Užij si to!

slunce MP 01Vystoupil jsem ráno z vlaku a jdu s proudem lidí ven z nádraží. Jedna z osob se odpojuje a vykročí svým směrem. Nějaká její známá za ní volá: „A užij si to!“

Aha, myslím si: „Ta osoba přijela do hlavního města za turistikou nebo na zajímavý kurz či rekreaci. :-/ To já jsem sem přijel strávit další pracovní týden.“, závidím trošku.

Naštěstí se mi podařilo do minuty změnit můj úhel pohledu: „Užij si to i ty, Peťo!“. „A proč ne?“, řekl jsem si. „Tak já si tento pracovní týden užiju. A bude krásný! Ne, už je krásný!“

To, co jsem nechtěně uslyšel v nádražním průchodu mi jistě pomohlo změnit můj pracovní týden. A možná i celý týden včetně víkendu. 🙂 A možná celý můj život.

🙂 Užijme si to!

Reklamy
Categories: Promluvy do Duše | 1 komentář

Ironie? Nebo Život?

Přátelé,
náhodou mě trefilo toto zamyšlení:

„Není to ironické?
Ignorujeme ty kteří nás uctívají,
uctíváme ty, kteří nás ignorují,
milujeme ty, kteří nás zraňují,
a zraňujeme ty, kteří nás milují.“

Podle mě to není ironické.
Podle mě to ani tak není nebo nemusí být.
Podle mě to tak v minulosti u některých z nás mohlo být.
Už to není nutné.

Změnili jsme to, měníme to a vše se vylaďuje. Když si to procítíme, uvidíme, jak ty řádky a celý text o ironii mizí, viďte?
🙂 Kouzlo?
Můžeme to tak nazvat. Nenecháváme se strhávat zbytečnými emocemi. Tím ani nezraňujeme ani neuctíváme. Řádky se ztrácí … ano, milujeme a jsme milovaní. JSME 🙂

Ten citát nám může posloužit už jenom jako šablona k tomu, abychom viděli, jak se nám daří měnit vše k lepšímu.
Ano, těm z nás, kteří chtějí.
Ano, umíme to všichni.

pb

Categories: Promluvy do Duše | Napsat komentář

Je po dešti …

Právě přestalo pršet.
Co pršet – lilo jako z konve a padaly kroupy.
Co padaly – lítaly. Vodorovně i nahoru.
(Co na tom, že to nebylo v České Republice.)
Prostě skončil déšť a já půjdu z práce domů.

Překvapila mě ale jedna věta, která mi připlula na mysl. Všimnul jsem si, že se usmívám 🙂
Ta věta je z písničky Judity Čeřovské. Pamatuji si celý text, ale ta první věta je pro mě dnes kouzelná.

„Je po dešti a kosové si štestím pletou noty.“

Zkusil jsem si tu větu a jen právě ji vybavit, představit a procítit. Jen tu jednu větu. Hřálo mě na hrudi, v břiše a usmíval jsem se 🙂
Zkusíte to také?

Konec písničky je také pěkný. Nic se neposuzuje a nic nepřikazuje:
„Díky za ten déšť co nadělal nám louží,
vždyť neumyl jen listy kopřivám,
smyl i dusno, které lidská srdce souží,
být ono dusno znova tak to nedozpívám.“

Categories: Promluvy z Duše | Napsat komentář

Co s minulostí?

„Minulost již skončila a je pryč.
Odpustit znamená vzdát se všech nadějí na zlepšení minulosti.“
Jack Kornfield

Chtěl jsem na Vás nechat působit ohromnou hloubku těch dvou vět. Jejich rozmanitost a různé dary pro různé situace.
Nechávám … 🙂
Užívejte si moudrost citace.

Po dvou dnech „užívání si“ mi došla jedna maličkost. Možná pro ty z nás, kteří se nechtějí tolik „nadřít“ s odpouštěním v budoucnu:
„Žij tak, abys později nemusel ve své minulosti nic opravovat ani doplňovat.“
peťa beránek

Categories: Promluvy do Duše | 1 komentář

616

To je téměř jako číslo z názvu toho vládního předrevolučního vozidla z továrny s.p.Tatra. Chtěl jsem napsat 613, ale to by nebylo fér.

Ke svému blogu jsem se mohl vrátit až nyní. Měl jsem hodně nabitý program. Pracovně, soukromě i pracovně.

Děkuji tedy Všem, kdo mi zachovali přízeň a můj blog navštívili (616x) ať už k připomenutí některého dřívějšího příspěvku anebo v naději, že přišlo něco nové. Přijde.

Nejdříve jsem ale chtěl poděkovat.
Děkuji Vám a přeji nám hodně Štěstí v přicházejícím Létu.

Categories: Promluvy z Duše | Napsat komentář

Je tady stovka!

🙂 Další číslovka v mém blogu, že?
Tato číslovka ale není o oblíbených věcech jako v „Tucet, kopa nebo padesát (12, 60, 50)?“ Je o něčem jiném.
Ano, chvíli ale s odhalením posečkáme.

Zkuste uvažovat společně se mnou. Čeho může být sto? Pomineme počet procent, peníze, počet pozvaných na nějakou oslavu a věk, počet věží v Praze (vím, že jich je více, to se jen tak říká) a stovky mil, co měl pan Matuška v nohách, jak zpíval v jedné písničce … co zbude? Zkoušíte svou fantazii nebo jste tak zvědaví, že čtete dál? 🙂 Obojí mě těší.

Dobře, pojďme cíli blíž. Smiřme se s tím, že život většiny lidí někdy skončí. Někteří z té většiny to se svým Životem myslí vážně. Někteří z těch některých mají dokonce se svým Životem nějaké plány nebo cíle. To už se blížíme cíli. Nechci teď psát ale o plánování. Ne úplně. Píšu o možnosti. Možnosti zamyslet se nad možnostmi, které v tomto svém Životě máme. Jsou úžasné, viďte? Využíváme je? Jak bychom je chtěli vlastně využít?

Dobře, jde zase o seznam. Seznam, jehož obsah je pouze na vás. Seznam bude nebo má stejný počet položek. Pro každého jsou ale jiné. Jakých položek? Není to přesné, ale nazvěme to Cíle. Cíl v tomto případě je něco, co chci do konce svého Života zažít, dosáhnout, zjistit, uvidět, najít, uslyšet, prožít. Takových cílů si postupně můžeme nastřádat STO.

Seznam by však zůstal seznamem, pokud bychom s ním nepracovali. My ale můžeme seznam upravovat krásným způsobem. Jednou čarou. Můžeme si odškrtnout splnění či naplnění svého konkrétního Cíle. Seznam pak bude mít položek 99, později 98, 97 … Báječný pocit, že?

Jaké cíle můžeme mít?
Třeba:
Udobřit se s Karlem.
Udělat přemet.
Udělat si řidičák.
Řídit traktor.
Naučit se třetí cizí jazyk nebo přečíst si knihu Alchymista v originále.
Vidět západ Slunce z Jižní polokoule…

Zjistíte při této hře, že téměř nic není nemožné. Však na to máme celý krásný zbytek našeho úžasného Života!

Co dál?
Dejte si pozor! Tyto cíle mají blízko k Přáním. Přání se snadno plní. Budete-li si Přát moudře, je to krásné. Ukvapené přání však s sebou někdy přineslo i něco navíc. To navíc mohlo být nechtěné. (Někdo například pro splnění Přání vysokého výdělku musel na dlouhý čas opustit své blízké.) Ano, buďme tedy opatrní. A zároveň krásně hraví a radostni z toho, že je tu pár věcí, které si nezapomeneme v tomto Životě prožít.

Nezapomeneme je prožít. 😉 Máme přece Seznam.
pb

Categories: Promluvy do Duše | Napsat komentář

Už je TO tedy tady!

Snažil jsem se.
Opravdu jsem se snažil.
Možná jsem se snažil víc být připravený nebo mít více naučeno (ze Života, knih, rozhovorů či učebnic) než prožívat.
Možná jsem více prožíval než jsem se učil. Kdo ví.
Každopádně už vím, že TO přišlo.

Mohl jsem na TO být připraven více? Nebo jsem se na TO nemusel tolik soustředit?
Co je TÍM, co přišlo?
Dostal jsem obrovskou příležitost.
Příležitost prožít si dalšího půl roku.
Je možné, že mohu prožít i něco vyjímečného už za tři a půl měsíce. Je možné, že prožiju něco vyjímečného tento večer nebo tyto Velikonoce.

Každopádně se něco změnilo. Beru svůj Život zodpovědněji, svá cvičení opravdověji, své čtení hmatatelněji. Mé naslouchání je jiné, má pozornost větší, můj vděk nesrovnatelný, vaše přítomnost opravdovější …

… Protože už za tři a půl měsíce (nebo tento večer) …

Categories: Promluvy z Duše | Napsat komentář

Už se TO blíží …

Jednou ráno jsem si uvědomil, že mám půl roku času. Jenom půl roku. Ani o den více. Úplně mě to překvapilo, zneklidnilo, probudilo, nadchlo …

CO bude po tom půlroce jsem nevěděl. Začal jsem tedy přemýšlet:
CO (1.) se stane za půl roku?
CO (2.) mám do té doby stihnout?
Budu po půlroce naživu? Budu žít ve stejné zemi? Budu mít stejnou práci, přátelé, známé? Někoho ztratím nebo získám?
Úplně typické lidské uvažování, že? Ale naštěstí už mám něco za sebou a tak jsem brzy přišel na to, že 1. „CO“ je úplně zbytečné. Důležitější bylo to druhé.
CO chci do toho půlroku stihnout, chci-li vůbec něco. Dokončit, změnit, začít, prožít, navštívit, říci, slyšet …

Ne, toto není o cílech, plánech, předsevzetích. Tato úvaha je zcela jiná.
Ano, mohu něco dokázat, ale mohu konečně někomu odpustit, něco přijmout, něco pochopit, něco si uvědomit nebo konečně něco odmítnout. Stačí být pozorný a nadšený. Alespoň půl roku …

Ach, byl to moc krásný dárek toto uvědomění. Uvědomění, že mám půl roku. Ještě týž den jsem si sepsal pár věcí, které bych do toho půl roku rád zažil, stihnul … a uklidnil se. I teď, jak píšu tento článek si uvědomuji, že bych toho mohl chtít stihnout ještě více 🙂 No, nevím, zda a jak se mi to podaří.

Už se TO blíží …
CO? Není to jedno?
Třeba jaro 😉

🙂 Co byste chtěli stihnout během půl roku vy?

Categories: Promluvy z Duše | Napsat komentář

Jdi mi k šípku!

Proč se vlastně lidi dříve posílali K Šípku a Do Háje?
Jednoduchá odpověď, že? Protože se měli rádi. Asi mnohem více než někteří dnes. Více než někteří co zapomněli, nebo si ještě nevzpomněli 🙂

V háji je krásně. V háji letním zeleném, i v tom zimním, kdy sníh křupe pod nohama a my se marně snažíme našlapovat tak tiše, abychom nerušili klid, který háji prostě patří.

To s šípky a jejich vitamíny ví i malé dítě. Možná ne všem se ale dostane toho přepychu, že s ním příbuzný ty šípky natrhá, společně je nasuší a pak – ach, tak vzácná chvíle – rozdrtí v hmoždíři, aby mohli uvařit lahodný čaj na zimu. Třeba s nasušenou meduňkou nebo s lékořicí. Už klokotání toho čaje je jiné. Je naplňující a až posvátné. I to dítě cítí, že se k němu blíží oba. Dobro i Dobrota. Mlsouni dostanou do již tak sladkého čaje i kapku medu a zima už tak nestudí. Rozpouští se. Stejně jako voňavá pára rozpouští starosti všedního dne a dělá z něj den sváteční.

Síla šípku.Víme o ní. Vaříme si čaj. Vaříme si čaj i v třeskutých mrazech. I v těch mrazech, kdy se rtuť teploměru propadla na – 26°C. Víme skutečně, jak je šípek silný?

Když jsem na své procházce v únorových mrazech uviděl zelené listy šípku, fakt jsem tam stál jako přilepený a vzdával tomu keři úctu. No – co byste dělali vy?

pb

Categories: Promluvy z Duše | 1 komentář

Jakou cenu má zdraví?

Co všechno jste ochotni, ale hlavně skutečně schopni obětovat / investovat do vašeho zdraví?

Napíšu to jinak:
Představte si, že vám někdo toho schopný skutečně nabídne zdraví. Vaše. Úplné. Teď.
Kolik jste schopni mu za své úplné nebo částečné zdraví dát?
Nebere jenom peníze. Je pro něj dobré všechno. Váš čas, vaše kariéra, vztah, pohodlí, jídlo, návyky … cokoli.
Nakolik si ceníte své zdraví?

Jakou má cenu Teď? Nakolik byste si je cenili, Kdyby … ? Mělo by vaše zdraví v Kdyby jinou hodnotu?

Ta otázka mě překvapila. Napadla mě minulý týden před obědem a málem jsem se ani pořádně nenajedl, jak moc jsem o ní hloubal. Je tak (!) hluboká, prostorná, návodná k zamyšlení a učinění pohybu vpřed. Dělím se s vámi o ni.

Ano, odpovědi jsou jenom vaše. Jsou neveřejné. Jsou intimní. Tak intimní, že je možná tají někteří I sami před sebou. Proč? Oni to vědí … 🙂

Vaše komentáře můžete připsat po kliknutí na větu pod příspěvkem „Napsat komentář“, chcete-li.
Těším se 🙂
pb

Categories: Promluvy do Duše | Napsat komentář

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.